Transgenerační trauma — co si neseme z rodové linie?

Z rodu si tedy bereme vše. Může to být nějaké nadání pro něco nebo také trauma, úzkost, fóbie, strach. Možná jste si všimli, že prožíváte podobné situace jako vaši rodiče či prarodiče.. To je právě transgenerační trauma. Pokud věříte na inkarnaci duší, tak právě duše si vybírá tu nejvhodnější rodovou linii, kam se inkarnuje, aby se co nejlépe mohla učit.

Můžou nás tedy přepadat nevysvětlitelné úzkosti, strachy, pocity, nelásky a opuštění. Hodně toho plyne také z válek, tam traumata jsou nejsilnější. Můžeme mít pocit, že nic nemá smysl nebo naopak, že máte nedosatek času.

Naši předci to neměli vůbec jednoduché. Bylo pro ně náročné přežít. Museli se hodně potlačit, aby vůbec zachránili rod. To, že jsme tady, je vlastně velký zázrak. Když se tedy uvolníme z bolesti, kterou neseme, zjistíme, že můžeme všem našim předkům odpustit a cítit vděčnost, že jsem vůbec tady.

Některé rodiny dokonce tajily své dary, právě proto, aby se o nich nevědělo. Vznikala přesvědčení, která plynula z různých bolestí. Tato přesvědčení se také předávají. Například, že nesmíš být moc vidět, slyšet, že život je krutý. Peníze se musí tvrdě vydělat. Nikdo nesmí vidět naše bohatství, protože se nám může někdo začít mstít — tedy není dobré být bohatí.

Pokud žena nemůže mít děti, může to být také následek nějakého rodového přesvědčení. Všechno se vším souvisí. 

Transgeneračním traumatem se zabývá i věda. Není to tedy nějaký nepodložený fakt. Například pokus na myších, kdy myši cítily určitý zápach po kterém následoval elektrický šok. Potomci těchto myší tento pokus nezažily, a přesto reagovaly na tento zápach strachem. 

Nicolas Abraham a Marie Toroková přišli s teorií transgeneračního přenosu již v letech 1978. 

Velmi známý je také německý terapeut Bert Hellinger, který se proslavil metodou konstelací a napsal několik knížek, které se věnují prožitkům a názorným příkladům z terapií. 

Můžete mít v životě nevysvětlitelné reakce na některé situace. Strach z lásky, strach o své děti, strach z výšek. Můžeme mít pocit, že pořád před něčím utíkáme. Pokud je v našem těle mnoho bolesti, útočíme na druhé, obviňujeme ostatní, vyvoláváme konflikty. Můžeme také lehce propadnout nějaké závislosti. 

Naše tělo na to také odpovídá, proto se říká, že nějaké nemoci jsou dědičné. Což když se na to podíváme z nadhledu, tak to dává smysl. Stejné trauma — stejná nemoc. 

Když se ty podíváš do tvého rodu, jistě najdeš nějaké podobné znaky se svými rodiči či prarodiči.